Farní svatováclavská pouť

Na svátek sv. Václava 28. září 2022 se naše farní společenství z Telnice, Sokolnic a Prace vydalo na pouť do Hustopečí. V 9.30 hod. jsme spolu se zdejšími stárky a farníky z Hustopečí a okolí slavili hlavní poutní mši svatou. Ta proběhla ve zdejším moderním kostele, který je zasvěcen právě patronu naší země sv. Václavovi.

Po mši svaté jsme se vydali do Dolních Kounic, kde jsme měli objednaný oběd a po něm navštívili zbytky zbořeného kláštera Rosa Coeli. Tento klášter byl založen 1181 Vilémem řečeným z Pulína. Nařídil mu to totiž sám papež proto, že Vilém plenil kostely a kláštery v Rakousku. Bylo to jako pokání a mělo tam být umístěno 100 panen, ale bylo jich tam kolem 10. V roce 1423 byl ale vypleněn Husity a zřícená klenba nikdy již nebyla obnovena.

V 16. století probošt Martin Göschel přešel na luteránské vyznání, vzal si za manželku jednu z řeholních sester a ostatní sestry začaly žít neřestným životem. Olomoucký biskup probošta suspendoval, ten utekl do Mikulova, a nakonec zemřel ve vězení v Olomouci. Sestry pod vedením nového probošta znovu vedly neřestný život, což se nelíbilo místním lidem, klášter přepadli, sestry utekly a klášter byl zpustošen. Byl pak předán Ferdinandovi I. Habsburskému a ten ho prodal Jiřímu Žabkovi z Lamberka v roce 1537. Ten opravil klášterní hrad, chrám a zbudoval zde rodinnou hrobku.

Znovu ale všechno obnovili až premonstráti ze strahovského kláštera v roce 1698. Roku 1703 byl nově vysvěcený, ale ještě ten rok vyhořel. Zůstala zřícenina.

Dnes je majitelem brněnské biskupství a užívá jej město Dolní Kounice. Je zpřístupněno veřejnosti od konce března do konce října a ve svátky. O víkendech a v prázdninách je přístupný denně.

Tento polorozbořený klášter je takovým tajemným, kouzelným a zvláštním místem, který v člověku vyvolává pocit klidu i bezpečí. Dýchá na nás dávnou minulostí a člověk má pocit, i když chodí po hrobech zemřelých, že je nabit zvláštní energií.

Po skončení prohlídky jsem přijala nabídku paní Holčapkové, která má v Dolních Kounicích zaměstnaného syna Karla, který šéfuje ve dřevozpracujícím závodě, jestli bychom si nechtěli prohlédnout moderní strojové zařízení, které s pomocí šikovných rukou lidí a počítačů, vyrábí díly na montované pavilony na různé výstavy.

Plni zážitků jsme se vraceli do autobusu, ve kterém zase šéfoval pan Hrdlička, který nás, jako obyčejně dovezl bezpečně domů, za co mu patří náš dík. 

Také poděkování patří o. Oldřichovi, který tento zájezd vymyslel, kterým nás provázela jeho modlitba a požehnání.

Anna Nečasová